Svépomocné skupinky
V rámci projektu „Už vím! Srozumitelně o duši a těle pro ženy s mentálním postižením“ jsme během podzimu 2015 a na začátku roku 2016 podnítili vznik čtyř svépomocných skupin pro lidi s mentálním postižením a jejich rodiny, a to v Plzni, Mladé Boleslavi, Praze a Hodoníně.
Svépomocné skupiny měly za cíl umožnit jejich účastníkům setkat se s dalšími lidmi, kteří mají podobné zkušenosti v oblastech týkajících se života ženy – ženské tělo, partnerské vztahy, sex, rodičovství, obtěžování či zneužívání apod. Skupinky měly poskytnout bezpečný prostor, kde bude možné sdílet tyto zkušenosti a informace a hledat inspiraci pro řešení problémů v daných oblastech.
Dvě skupinky – v Plzni a Mladé Boleslavi byly určeny pro ženy s mentálním postižením. Hodonínská skupinka byla určena matkám žen s mentálním postižením, které podobné problémy řeší se svými dcerami. Pražská skupinka je smíšená, pro ženy i muže s mentálním postižením, kteří se zajímají o problematiku vztahů, sexuality a případně zneužívání. V každé skupince bylo 6 – 10 účastníků. Skupinku vždy pomáhala utvářet lektorka z týmu SPMP ČR. U skupinek pro ženy s mentálním postižením se skupinek účastnila i jedna či dvě pomocné lektorky s mentálním postižením, které přinášely témata a podněty do skupinky a pomáhaly rozproudit diskuzi na daná témata. Jednotlivé skupinky se setkaly třikrát nebo čtyřikrát na dvě hodiny. Pražská skupinka se začala scházet později a zatím se sešla jen dvakrát. Naplánována jsou ještě 3 setkání a pak se uvidí, jestli se skupinka bude setkávat i nadále.
Pro dobrý chod všech čtyř skupinek se v každé tvořila vlastní pravidla, která platila během jednotlivých setkání a pro všechny účastníky. Každé setkání svépomocné skupiny mělo své téma. Na skupinkách žen s mentálním postižením se nejvíce řešila témata: láska, partnerské vztahy, antikoncepce, gynekologická prohlídka, ale i rodičovství.
Na rodičovské skupince se mluvilo o dospívání dcer s mentálním postižením. Velkým tématem byl strach o dceru, aby ji nikdo nezneužil a aby dcery neotěhotněla. Rodiče projevovali velkou obavu, aby starost o dítě jejich dcery nepadla na ně, na unavené a stárnoucí rodiče – prarodiče. Ve věku, kdy by si chtěli užívat radostí prarodičů, by znovu museli na sebe převzít zodpovědnost rodiče.
Atmosféra na všech skupinkách byla přátelská a neformální. Prostředí skupinek bylo ve všech případech velmi podnětné – ženy i muži sdíleli mnoho důležitých informací, svěřovali se ostatním se svými strastmi i radostmi a hledali řešení konkrétních situací a problémů. Účastníci postupně získávali odvahu mluvit o těžkých i osobních věcech a účast ve skupince hodnotili jako přínosnou.